CÍÍRKEVNÍ VTÍPKY :-D

30. května 2007 v 6:25 | Já Luciusek
Zastaví řidič kamionu jeptišce, která stopuje na kraji silnice. Tak jedou a po sto kilometrech jeptiška navrhne, že by si spolu mohli užít, ale jenom do zadečku, aby neporušili celibát.
Tak si hezky užijou a jedou dal. Ujedou dalších sto kilometrů a jeptiška zase povídá:
"No jak tak na vás koukám, tak byste si se mnou ještě jednou rád užil, ale zase jenom do zadečku, abychom neporušili celibát."
Znovu si užijou a jedou dál. Po dalších sto kilometrech se opakuje to samé. No a když jeptiška vystupuje, tak se ještě řidič nesměle ptá, že je to divný, jeptiška a taková nadržená.
" No jo, vy řidiči to máte jednoduchý, zastavíte si nějakou stopařku a máte to, ale my homouši musíme pořád vymýšlet něco novýho."

Žili byli dva bratři - a oba to byli pěkní lumpové. Byli bohatí, a peníze jim umožnily skrývat před lidmi svou pravou tvář. Oba chodili do stejného kostela a tvářili se jako vzorní křesťané.
Místní farář šel do penze a na jeho místo nastoupil nový. Ten oba bratry brzo prokoukl.
Uměl dobře mluvit a kostel jen vzkvétal, takže farář pomýšlel na stavbu většího stánku Páně.
Jeden z bratrů náhle zemřel. Druhý vyhledal faráře a nabídl mu, že doplní finance potřebné k dokončení kostela. Měl jenom jednu podmínku: "Při pohřbu musíte prohlásit, že bratr byl světec." Farář mu to slíbil a inkasoval šek.
Příští den na pohřbu si farář nebral servítky. "Byl to špatný člověk. Podváděl svou ženu a tyranizoval celou rodinu. V našem městě snad není člověk, kterého by neokradl." V tomto duchu pokračoval a řeč ukončil slovy: "Ovšem ve srovnání se svým bratrem to byl učiněný světec."

Zloděj je ve zpovědnici a zároveň krade a zpovídá se. Krade farářovi hodinky.
Říká: ˝Já kradu!˝
Farář říká: ˝Snad kradl jsem!˝
Zloděj: ˝Ukradl jsem hodinky!˝
Farář: ˝Tak je vrať!˝
Zloděj: ˝Tady je máte!˝
Farář: ˝Já je nechci. Vrať je majiteli.˝
Zloděj: ˝Ale on je nechce!˝
Farář: ˝Tak si je nech!˝

Víte, proč se farář musí učit chemii?
Aby uměl připravit svěcenou vodu.

V malém přímořském městečku je páter v kostele již unaven ze zpovídání, když má neustále poslouchat, jak se mu lidé svěřují se svými nevěrami. A tak na příští mši vyhlásí:
"Kdo se mi chce svěřit s tím, že byl svému partnerovi nevěrný, stačí, když mi řekne, že spadl do zálivu."
Tato konvence se ujala a páter měl ulehčenou práci. Čas plynul a po pár měsících starý páter zemřel. Na jeho místo nastoupil nový. Po několika dnech navštíví nový páter policejní stanici.
"Měli byste něco udělat s bezpečností u zálivu. Neustále tam padají lidé," říká policistovi.
Ten se pobaveně usměje a doporučí páterovi, aby zašel za policejním ředitelem. Policejnímu řediteli páterova nevědomost také přijde k smíchu a pošle jej za starostou. Páter jde za starostou:
"Měli byste něco udělat s bezpečností kolem zálivu, neustále tam lidé padají," stěžuje si.
Starosta se směje, až se za břicho popadá. Páter už se rozčílí:
"No to není žádná legrace! Zrovna vaše žena tam minulý týden spadla šestkrát!"

V kostele při přijímání:
"To není keks, ale Boží tělo, to si nemůžeš odnést domů pro psa."

V klášteře mají schůzku jeptišky a farář a ten říká: ˝Dnes jsem viděl vcházet do kláštera muže.˝ Všichni:˝ááááááááááá, pane bože!˝
A jedna:˝hihihihihih!˝
Farář:˝Vcházel do vašeho pokoje!˝
Všichni:˝ááááááááá, pane bože!˝
A ta jedna:˝hihihihihih!˝
Farář:˝Měl s sebou ochranu!˝
Všichni:˝áááááááá, pane bože!˝
A ta jedna:˝hihihihih!˝
Farář v koši byla ta ochrana prasklá.˝
Všichni:˝hihiihihihihih!!˝
˝A ta jedna:˝áááááááááá, pane bože!˝

V jednom klášteře jeden církevní činitel vyrušil společnost mnichů při zajímavém obřadu. Všichni mniši stáli nazí v jedné místnosti, kde s nimi byla jedna mladá, pohledná a též nahá dívka. Pouze jeden mnich klečel v rohu čelem ke zdi. Biskup se ptal jednoho z mnichů, co to všechno má znamenat. Mnich mu pověděl toto:
"Naše víra nám dovoluje milovat se se ženou, pokud si to náš Pán přeje. A Pánovo přání zjišťujeme podle prastarého obřadu, který funguje velice jednoduše. V této místnosti poletuje jedna moucha. Kterému mnichovi prvnímu sedne na přirození, ten se půjde milovat se sestrou Andělou."
"A co tamten bratr, co klečí v koutě?"
"To má za trest, on podváděl, namazal si ho medem."

Třicet moravských zemědělců se vrátilo z družstevního školení v Itálii. Všichni jdou do kostela ke zpovědi. První se svěřuje farářovi, že zhřešil, ale nechtěl, ty Italky jej každou noc sváděly ve dvou a on vždycky podlehl.
Druhý povídá:
"Pane faráři, podvedl jsem svoji ženu, ale nechtěl jsem. Ale vždycky v noci přišly za námi na pokoj čtyři ženské a skončilo to takovým grupáčem..."
Takhle to jde pořád dokola... Pak zpovědi skončí, třicet chlapů s vyčištěným svědomím se zrovna venku dohaduje, do které hospody půjdou, když z kostela vyběhne naštvaný farář:
"Kurva! Takové dobré školení a já tam nebyl!"

Šel takhle chlápek na závody koní. Když se před prvním závodem šel podívat ke stájím, na kterého koně by měl vsadit, zahlédl tam kněze, jak jednomu koni žehná.
Řekl si, že by to mohlo něco znamenat, honem šel na toho koně vsadit a kůň samozřejmě vyhrál.
Chlápek tedy sledoval kněze dalších pět závodů a docela příjemně na tom vydělal. Rozhodl se, že v posledním závodě vsadí všechny vyhrané peníze. Učinil tak.
Závod začal dobře, ale pár desítek metrů před cílem se najednou vedoucí kůň zhroutil k zemi a byl na místě mrtvý. Chlápka to pěkně dožralo a běžel za tím knězem žádat vysvětlení. Ten pouze smutně zakýval hlavou a povídá:
"No jo, s vámi nevěřícími je problém. Vy zkrátka nepoznáte rozdíl mezi požehnáním a posledním pomazáním."

Starý farář se hrozně rád sázel. Dostal na faru mladého kaplana, se kterým se vsadil o plat, že neudělá to, co on. Postavil do místnosti tři židle a na jednu z nich posadil mladou dívku. Pak ji pohladil po tváři, kaplan taky. Dal jí pusu, kaplan taky, vjel jí za blůzku, kaplan taky, sáhl jí mezi nohy, kaplan taky. Pak si ho vyndal z kutny, otočil kolem pasu a řekl:
"A tohle, kaplánku, neuděláte!"

Stalo se ve starém Římě v době pronásledování křesťanů. Z cirku utekl lev a začal honit jednoho Římana po ulici. Shodou okolností to byl křesťan - jeho oblíbená potrava. Utíká jednou ulicí - lev za ním. Zabočí do druhé - lev zase za ním. Zabočí do další a s hrůzou zjistí, že je to slepá ulice. Doběhne na konec a zjistí, že se nemá kde schovat. Lev se hrozivě blíží, a tak křesťan vyšle rychlou modlitbičku: "Pane, udělej zázrak a obrať toho lva na křesťanskou víru."
Lev doběhne až k němu, metr před ním se zastaví, sedne si, sepne přední tlapy a praví: "Pane, požehnej této potravě, kterou jsi mi seslal."

Sedlákovi zemřela nejmilejší kráva, zanedlouho i kozička a nakonec i nejmilovanější manželka.
Šel proto do kostela pomodlit se, podíval se k nebi a říká: ˝Pane Bože, za co mě trestáš?˝
I ozvalo se zhůry: ˝Nevim, prostě mě tak nějak sereš!!˝

S koncem tisíciletí se Ježíš rozhodne,že se vrátí zpátky na Zem. Tak cestuje po Americe, chodí,ale nikdo se před ním nepokloní, nikdo ho nepozná. Přesune se do Evropy, prochází se městy, záměrně na sebe upozorňuje, ale opět mu nikdo nevěnuje pozornost:
˝To už je divný.˝ bručí si pod vousy.
Jednoho dne dorazí do Izraele. Tam uvidí dva muže, z nichž jeden si ho pozorně prohlíží. Radostně se k nim rozběhne, když tu jeden z nich houkne: ˝Samueli, dones prkna a hřebíky. Už je tady zas.˝

Rabín a kněz se srazí v autech.
Obě vozidla jsou rozbitá na maděru, ale oba vyvázli nezraněni. Když se vyhrabou z trosek, rabín si všimne kněžského roucha a hned povídá:
"Koukám, že jste kněz. Já jsem rabín. Podívejte se na naše auta, nic z nich nezbylo, ale nám se nic nestalo. To je znamení od Boha. Bůh musel chtít, abychom se potkali a stali se přáteli a po zbytek našich dní žili svorně v míru."
"Plně s vámi souhlasím, to musí být božské znamení," přikyvuje kněz. "A podívejte se, další zázrak. Moje auto je celé zničené, ale lahvi mešního vína se nic nestalo. Bůh jistě chce, abychom toto víno vypili a oslavili tak naše štěstí a setkání."
S těmito slovy podal kněz láhev vína rabínovi. Ten s jeho promluvou souhlasil, otevřel láhev a dal si několik mocných loků a podal láhev zpět knězi. Kněz láhev zašpuntoval a rabín se ho ptá:
"Vy se nenapijete???"
"Ne, já raději počkám na policisty."

Přijde jeptiška do lékárny a chce si koupit antikoncepční pilulky. Lékárník se na ni udiveně dívá:
"Vy, jeptiška, chcete antikoncepci?"
"Ta není pro mě, ale pro mou nejmladší dceru!"

Proč Bůh nemá titul CSc.
1. Má jenom jednu známou publikaci.
2. Ta je v hebrejštině.
3. Nejsou v ní odkazy na další prameny.
4. Nebyla publikována ve známém vědeckém časopise.
5. Mnozí pochybují o tom, že ji napsal osobně.
6. Je nutno přiznat, že je známá po celém světě - ale
co dělal potom?
7. Jeho schopnost týmové práce je velmi omezená.
8. Ostatním vědcům se nepodařilo zopakovat jeho
experimenty.
9. Nepožádal etickou komisi o souhlas s
experimentováním na lidech.
10. Když se mu jeden pokus nevydařil, pokusil se
zahladit stopy utopením pokusných objektů.
11. Jedince, kteří se nechovali podle očekávání,
vyřadil z pokusného souboru.
12. Nechodil do přednášek - jenom vzkázal studentům,
co si mají prostudovat.
13. Nechal za sebe učit svého syna.
14. První dva studenty vyhodil, protoze se naučili
něco navíc.
15. I když má jen 10 požadavků, většina studentů v
praktickém testu propadne.
16. Konzultace poskytuje jen velmi zřídka, a to ještě
na vrcholku hory.

Potácí se opilý chlap nočním městem a najednou vidí jeptišku na kole s vlajícím pláštěm. Vrhne se na ni a jediným úderem ji skolí. Postaví se nad ni a pohrdlivě pronese:
"To jsem si myslel, že jsi silnější BATMANE!"

Policajt zastavil na americké dálnici auto plné jeptišek, které jelo hrozně pomalu. Ptá se:
"Sestry, proč jste jely tak pomalu?"
"No, všude jsem viděla ty cedule s číslem dvacet, tak jsem si myslela, že to je rychlostní limit 20 mil za hodinu."
"Aha... No, to tedy není, je to číslo dálnice."
"Omlouvám se, důstojníku, to jsem nevěděla."
Policajt se tak nakloní blíž a koukne dozadu, kde sedí další dvě jeptišky, celé se klepou, ruce sepnuté, klouby zaťaté doběla, a ptá se:
"Co je to s těmi vzadu?"
"Ale nic, před chvilkou jsme sjely z dálnice č. 101"

Žily dvě jeptišky na faře, žily tam u pana faráře.
Ta jedna se převelice modlí, aby jí dal pán Bůh všechno dobrý.
Ťuky, ťuky na vrátka, otevři jeptiško buclatá.
Posílá mě všemohoucí pán Bůh, abych Ti dal do postýlky slámu.
A když bylo k půlnoci, anděl se k jeptišce obrací.
Začíná ji po prdílce pleskat, "už bys mohl ty syčáku přestat"!!!
A když bylo za měsíc, diví se jeptiška ještě víc.
Diví se i všemohoucí máti, jak se jí ten hábit v předu krátí.
A když bylo po roce, nosila synáčka na ruce.
Říkala mu Frydolínku malej, ten tvůj táta byl, ale sviňák starej.
A končí balada o jeptišce, která sic nerada, ale dala,
a nevěděla komu, vykoli ji ze svatého domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni že jsi tu byl/a

klik

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama